Pamatuji si, když moje starší sestra, která je o dva roky starší než já, začala chodit na gymnastiku, která ji velmi bavila. Mě to ještě v té době vůbec nic neříkalo, protože jsem byla malá a sportovat ještě jsem moc nechtěla. A raději jsem si hrála doma s plyšákama anebo panenkami a svou kamarádkou. Nicméně ale potom když jsem s maminkou a tatínkem šla se podívat na sestru, jak dělá svůj oblíbený sport, tak jsem se docela divila. Gymnastika mě opravdu zaujala. Byla jsem sice ještě na to malá, ale pan trenér řekl, že právě čím mladší je dítě, tak tím lepší. Protože gymnastika je taky a vlastně o sportování a taky hlavně o pohybu.
Takže jsem prý musela začít s gymnastikou nejlépe co nejdříve. A tak mi maminka říkala, že to se mnou zkusí. Přihlásila mě taky na gymnastiku. Sice jsem nechodila přímo se sestrou na lekce gymnastiky, protože jsem chodila ještě do přípravky. Moje sestra už byla v lepší sekci, byla pokročilá, kde už jsou gymnastky nějak více procvičené. Ale mě to vůbec nevadilo. A musím říct, že gymnastika mě opravdu hodně bavila. Bavilo mě, že jsem ohebná a že můžu chodit po kladině a dělat různé kousky na hrazdě, takže jsem byla velmi spokojená. Takže na aktivity už nechodili rodiče pouze na sestřiny, ale taky na moje.
Mě to baví, akorát už sestra s tím sekla, protože ona potom šla na gymnáziu a neměla už tolik času, aby se taky věnovala sportu a učení. A dala samozřejmě přednost učení před sportem. A já se tomu nedivím, takže se mi zdá, že jsem její gymnastické otěže převzala já. A vůbec mi to nevadí a spíše mě to těší. Je jasné, že každé dítě by bylo velmi rádo, kdyby dělalo rodičům radost. Já jsem zase ráda, že jsem díky své sestře přišla na to, že sport je vlastně zábava a ne povinnost. A i když je mi dost přes třicet, stále si někdy gymnastiku moc ráda zacvičím.
